Z ordinace na UTMB 4/5: Beskydská sedmička, znovu a lépe

Fiasko na B7 2018 mě nakoplo. Další rok jsem nic nechtěl podcenit, takže jsem začal systematicky vychytávat mouchy. Na běžeckém tréninku se nic moc nezměnilo. 150 kilometrů měsíčně v mírném terénu, max. 200 metrů převýšení na 10 kilometrů, víc mi kopečky v okolí bydliště ani nedovolovaly. Na kilometr tempo kolem 5:30–6 minut. Do toho jsem zapojil jízdu na kole a dřepy na nestabilní plošině, tak, jak jsem je kdysi cvičil po operaci kolene. Na horský závod nanečisto před B7 nebyl čas, šel jsem rovnou ostrý pokus.

Na startu B7 jsem stál opět skoro komplet ve vybavení od Decathlonu, od trenek po běžeckou vestu. Vlastně taková chodící reklama. A nebyl jsem ani zdaleka jediný. Zhruba půlka startovního pole nakupuje ve speciálkách, půlka zase v Dekáči.

Před závodem v roce 2019 jsem o něco více řešil běžecké boty. Rok 2018 se mnou odběhly boty Kalenji Kiprun Trail TR, nebyl s nimi žádný zásadní problém. Podlehl jsem ale zběsilému čtení internetových běžeckých fór a zabředl do chaosu vybírání trailových běžeckých speciálek. Byl jsem totálně mimo a otrávený ze zjišťování velikosti dropu, výšky a tuhosti podrážky, Gore-Tex ano, či ne? Úzká špička, široká špička, pronační, nepronační a bůhví co ještě. Volba nakonec padla na boty značky Dynafit. Líbily se mi a navíc mi je doporučili ve specializovaném obchodě. Šlo o lehce pronační boty, to znamená takové boty, které podporují podélnou klenbu a ulevují tak vnitřním kolenům. Výsledkem bylo, že jsem si během prvních pár tréninků vypěstoval krásné puchýře na vnitřní straně plosek nohou. Pak se boty prošláply a vypadalo to, že budou fungovat. Nefungovaly. Kromě toho, jaké utrpení speciální běžecké boty způsobují, mi taky připadalo zajímavé, že se nedoporučuje používat je na více než 500 km. To bych je ale musel měnit 3–4krát ročně. Běh má být levný sport, ne?

Ve výbavě jsem kromě základu měl ještě další položky. Ve vestě mi nikdy nesmí chybět dobíjecí čelovka. Já jsem s tou svou maximálně spokojený. Většinu noci se na závodech jde v davu a svítit téměř není potřeba. Bohatě stačí 1 dobíjecí čelovka, druhá jako povinná rezerva. Dále hydrovak na 1 l vody, nějaké ty soft flasky. Zkušenosti z posledního závodu napovídaly, že hlavním úkolem bude předejít opruzeninám, tomu otravnému vlkovi, který nás loni totálně odrovnal. Během tréninku jsem vystřídal různé masti od Sudocremu, zinkové masti, tisíc druhů vazelín. Volba padla na Anti friction krém proti podráždění z Decathlonu. Používám jej 7 let a všichni vlci se mi velkým okruhem vyhýbají.

V roce 2019 jsme opět vytvořili tandem se synem Davidem. Start! Počáteční společný 40km pochod v davu, zácpy ve stoupání do kopců, ale jinak dobrá nálada, počasí parádní. 95km závod jsme dali za něco málo přes 23 hodin. 384. místo z 1400 dvojic, a to jsme jenom šli, běh mi syn zakázal. Boty mi daly co proto. Puchýře na malíčcích, patě a plosce nohy byly slušné. Zmodraly mi a později slezly nehty na palcích a ukazováčcích obou noh. Měl jsem odřené dlaně od poutek na Leki hole. Hlavní ale bylo, že se nekonal žádný vlk! Vůbec, pohoda maximální. Anti friction krém je fakt bomba.

Povzbuzen chodeckým výsledkem jsem se přihlásil na další B7 2020 jako singl běžec. Boty jsem si naprosto nelogicky, z pověrčivosti, koupil ty samé. Mezi roky 2019 a 2020 zůstal trénink prakticky stejný. Bylo zrovna po první vlně covidu, uvolněná omezení a na B7 se startovalo intervalově. Prostě bylo dáno časové několikahodinové okno na start. Jak kdo dorazil, tak vyběhnul. Žádný hromadný start. Výsledek 21 hodin, celkově 180. místo z 490 singlistů. V kategorii nad 41 let 80. místo z 210. Taktika byla do kopce jít, z kopce běžet. Po rovině jsem běžel jen úvodních 12 km. Na to, jak vypadá můj rozvrh, myslím, že slušný výkon. Většinu času totiž trávím v práci. Přes den sedím v ordinaci, po večerech sloužím v nemocnici na ARO a na záchrance a k tomu měsíc co měsíc lítám do Londýna na víkend sloužit na jipku a na operační sály. Mezi tím hledám čas na to, abych alespoň 3x týdně vyběhnul. Za mě tedy maximální spokojenost.

B7 2019: chůze 95 km, ve dvojici, čas 23:15, průměrná rychlost 4 km/hod, 15 min/km.

B7 2020: běh 101 km, single, čas 20:57, průměrná rychlost 5 km/hod, 12 min/km.

B7 2020: chůze/běh 101 km, single, čas 12:43, průměrná rychlost 8 km/hod, 7,5 min/km.

Beskydy mám rád, jsou malebné, jsou naše. B7 už mě ale nějak nebavila. Většina trasy se jde po asfaltu nebo po hodně hrubém štěrku, výhledy až na pár míst za nic nestojí. Jde se skoro pořád v lese. Po roce 2020 mě začalo víc a víc lákat jít do opravdových kopců, zažít něco úchvatného. Běžet v Alpách. Vybral jsem pro rok 2021 Dolomit Extreme Trail, 75km závod s převýšením 5500 m v nádherných Bellunských Alpách v Itálii. Byl čas vyzkoušet něco kapku ostřejšího, otestovat, jaké to mají jinde. O tom vám povím zase příště.