Příprava na ultra trail 3/5: Vybavení

Každá akce má doporučenou a povinnou výbavu, kterou musí mít závodník po celou délku závodu. Ještě nikdy se mi ale nestalo, že by ji někdo před startem nebo na trati kontroloval. Veškeré vybavení kupuji v Decathlonu a preference jsou jasné. Nechci utratit majlant a vše musí být co nejlehčí, nejfunkčnější a nejpohodlnější. Osobně mám nejraději přiléhavější trička z hladkého materiálu, švy nesmí dřít. Nehledím na design, z tréninku mám svých pár oblíbených obnošených a ty si beru na závody. Jedno náhradní triko dávám do běžecké vesty. Nesmí chybět kraťasy s kapsou na mobil a jedno triko s dlouhým rukávem. Do Alp beru navíc ještě jednu hřejivou vrstvu, lehkou mikinu. Na ochranu před nepřízní počasí pak běžeckou větrovku-pláštěnku, nebo bundu s membránou a vodním sloupcem 10 000 mm, a také kompresní návleky na lýtka. Do vesty vždy sbalím náhradní ponožky, opalovací krém, sluneční brýle, analgetika, termofólii, skládací kelímek na vodu, náplasti, píšťalku a elastickou bandáž. Na check pointu v polovině závodu převleču triko, ponožky i trenky a pěkně v suchu pokračuji dále. Na UTMB do povinné výbavy patří i nepromokavé dlouhé kalhoty a legíny, nebo návleky a dlouhé šortky, aby byly zakryté celé nohy. Pokud v Alpách během závodu hrozí sněžení, před startem vyhlásí povinnost mít s sebou ještě zimní výbavu. To znamená nepromokavé rukavice, mikinu navíc a zimní čepici.

Když se ale podíváte na profíky a jejich vybavení, musí vám být jasné, že málokdo pravidla opravdu dodržuje. Někteří mají trika velikosti XXL, nebo jen tílka, minišortky a na zádech malinkaté vestičky, do kterých se povinná výbava nemá šanci vejít. Prostě elita. Při vybírání správné výbavy je nejdůležitější si vše poctivě vyzkoušet při tréninku.

Jak se obléct, aby vás nezaskočilo slunce, désť ani mráz?

Vrstvení je základ. Na start tričko a šortky. Když je zima, nahodit dlouhý rukáv. Hlavní je neprochladnout, neofouknout. Při sbíhání z kopce a v noci je chladněji, většinou fouká, takže oblékám běžeckou větrovku a na občerstovačce mikinu. A tak pořád dokola. Když je tričko na ždímačku, nahodím suché a mokré nechám uschnout pověšené na vestě. Bundu s membránou jsem ještě nikdy nemusel použít. Do určitého místa na trase závodu si každý závodník může nechat dovézt náhradní voňavé oblečení. Doporučuji této možnosti využít, i když máte pocit, že to není úplně třeba.

Výběr správných bot je tématem milionů diskuzí a sáhodlouhých povídání. Moje první trailové boty byly Kalenji Kiprun Trail TR z Decathlonu. Absolvoval jsem s nimi i první B7. Odnesly to jen nehty palců, puchýře nenaskočily naštěstí žádné. Další roky jsem na doporučení ostatních běžců postupně vyzkoušel jiné značky. Hoka, Alpine Pro, Dynafit, Salomon, On Running. Jak už to chodí, každý běžec vychvaluje ty své. Všichni řeší drop, tlumení, jestli je třeba mít membránu, je-li lepší úzká nebo široká špička, atd. Na specializovaných serverech se dozvíte, že boty je nutné měnit každých 500 km. To ale znamená, že bych normálně musel kupovat nové 3× za rok. Teď, v rámci přípravy na UTMB, dokonce jeden pár každé 2 měsíce. Trochu to nekoresponduje s představou běhu jako levného sportu.

Zkoušel jsem lehce pronační boty podporující podélnou klenbu, které by měly ulevovat kolenům. Během prvních pár tréninků jsem si s nimi vypěstoval několik krásných puchýřů na vnitřní straně plosek nohou. Pak se ale boty prošláply a já jsem si myslel, že to bude na ultramaratonu v pohodě. Nebylo to v pohodě. Boty, které jsem si pořídil potom, byly pocitově jako papuče, na krátké tréninkové trasy božsky pohodlné. Na dlouhých trasách mi v nich ale paty tancovaly do stran, takže jsem je měl plné puchýřů. Ty se objevily nejen na patách, ale i pod palci.

Další speciálky jsem taky úplně nevychytal a na nohách mi slezlo hned 6 nehtů. Moc úzká špička. Poslední boty byly lehoučké jako ponožky, nízký drop, skvělá přilnavost. Svršek boty odešel po prvních 300 km tréninku v terénu a během závodu jsem byl rád, že se nerozpadly úplně. Kvůli hmotnosti jsem nikdy neměl boty s membránou, jejich svršek by možná vydržel déle. Co se týče prevence puchýřů, prsty a chodidla jsem vždy poctivě mazal a postupně zkoušel různé běžecké ponožky včetně těch nepromokavých.

Jediné boty, které mi zatím vydržely v celku, byly původní decathloňácké Kipruny a Salomony. Jako správný Čech chci botu, která bude mít skvělé recenze, dlouho vydrží a nebude drahá. Možná budu za blázna, ale do letošní přípravy na závod UTMB jsem se rozhodl jít s botami Evadict MT3 Trail a Evadict MT Cushion 2.

MT3 zaujala pohodlnou širokou špičkou, vyšším dropem, zesíleným svrškem, a odolnou podrážkou. Prodyšné boty, které by ale mohly něco vydržet, těšil jsem se na první kopec. Tréninkově jsem vyběhl na Velký Javorník v Beskydech a pustil se s chutí z kopce. Recenze nelhaly, drží jako ulité na noze i na nerovném terénu. Po chvíli mě ale začaly intenzivně pálit plosky nohou, musel jsem opakovaně zastavovat. Měkčí podrážka umožňuje lepší čtení povrchu ale zároveň ždíme paty, které jsou po chvíli v jednom ohni. Bylo mi líto boty hned odepsat, široká špička byla fakt super. Vyzkoušel jsem do nich místo tenkých ponožek obout nejvyšší řadu ponožek Kiprun RUN900 X. Nepohodlí zmizelo, doposud mám s nimi naběháno asi 600 km a žádné výtky. Jedinou obavu mám z toho, jak si lehce měkčí podrážka povede na trase dlouhé 170 km.

Tréninková bota Evadict MT Cushion 2 má nižší drop a tužší podrážku. Skvělé běžecké recenze upozorňovaly na užší špičku z malíkové strany. Po prvním běhu jsem jim musel dát za pravdu. Malíček tlačil, ale jinak parádní lehká bota, která krásně drží. Stačilo, abych párkrát proběhl rozvodněný potok a nějakých 400 km, a tlak na malíček byl pryč. Špička se roztáhla. Které boty vezmu na UTMB, bude velké dilema. Myslím, že zkusím oboje.

Batoh jsem nikdy nezkoušel, bez běžecké vesty však nedám ani ránu. Doposud jsem se vždycky vešel do 5l vesty. Na UTMB kvůli objemnější povinné výbavě beru 10l model. Samozřejmě z Decathlonu. Do kapes na ramenním popruhu se vejdou dvě 500ml lahve na vodu s integrovaným brčkem na pití. Vesta má vpředu na popruzích 2 kapsičky na energetické tyčinky, na špunty na hole a opalovák, 2 větší kapsy zase bez problémů pojmou složenou bundu. A samozřejmě nechybí kapsa s membránou na mobil. Vestu není třeba pořád sundávat a lovit z ní věci. Všechno, co do vesty dáte, je ale nutné zabalit do igelitových sáčků. Oblečení jinak může snadno navlhnout od potu nebo deště. Běžecké vesty mívají speciální oddíly na hydrovak. Já jsem jej ale přestal používat. Štvalo mě, jak otravně šplouchá a voda se na zádech přelévá ze strany na stranu. Navíc je po chvíli v něm vždy nechutně teplá a neosvěží.

Co dalšího nezapomenout doma?

Bez holí to nejde. Mám vyzkoušené trailové běžecké Leki s rukavičkami. Mají skvělé uchycení, díky němuž není nutné rukojeť svírat rukama a šlachy předloktí si tak parádně odpočinou. Do kopce se bez nich neobejdu, uleví totiž kolenům i stehnům. Na rovině nasadím špunty a drtím terén rychlostním nordic walkingem. Z kopce zase dodávají jistotu. Letos poprvé vyzkouším Decathlonové ultralehké karbonové hole Kiprun s toulcem, budu jak Legolas, v tréninku jsem z nich nadšen.

Z čelovky s baterií na čele mě vždy po chvíli začala bolet hlava. Osvědčila se mi dobíjecí svítilna z Dekáče s baterií umístěnou na zátylku. První noc se jde většinou v davu a trasu osvětlují ostatní závodníci, takže není potřeba svítit celou dobu a baterie v pohodě vydrží. Ostré světlo je třeba hlavně při sebězích, kdy je nutné dávat pozor na každý kámen.

GPS hodinky jsem nikdy neměl, stačil mi mobil, který je součástí povinné výbavy. Trable s vazelínou jsem popisoval v článku o mé první neúspěšné B7. I přes permanentní mazání vazelínou mě na B7 dostal vlk. Nevím, kde se stala chyba, ale donutilo mě to přejít z vazelíny na krém proti podráždění z Decathlonu. Je parádní a určitě bych už neměnil. Během závodu se mažu při každém zastavení. Raději mít mastné kolo mezi nohama, než stehna sedřená do krve. Na začátku závodu se všichni závodníci mažou v tříslech proti opruzeninám tajně. S postupující únavou, narůstající vzdáleností od startu a mizejícím ostychem je vidět čím dál více lidí s krémem nebo vazelínou v jedné ruce a druhou rukou v šortkách. Vlk je totiž sviňa zrádná. Poctivě mažu taky prsty na nohách, snižuje to tření mezi kůží a ponožkou. Ponožky RUN900 X Kiprun z Decathlonu mě však této nepříjemné povinnosti zatím úspěšně zbavují.