Poprvé na ferratách: vše, co potřebujete vědět o bezpečnosti a plánování

Obecně lze brát pohyb na ferratách jako „nástavbu“ k vysokohorské turistice a zpřístupnění čistě lezeckého terénu i pro zájemce z řad turistů. Na úplném začátku byste si měli promyslet, jakou trasu jste schopni zdolat a podle toho si ji pečlivě naplánovat.

Při vhodném výběru via ferraty je třeba znát celkovou obtížnost dané cesty, její délku, převýšení a přibližnou časovou náročnost nejen vlastního výstupu, ale i délku nástupu a sestupu. Dále nás zajímá nadmořská výška, výchozí místo, možnosti parkování, horské chaty, možnosti využití lanovek a také případné možnosti dřívějšího ústupu z ferraty (např. při zhoršení počasí nebo nehodě).

Pro tento účel máme k dispozici tvz. TOPO (popis, jak vlastní ferrata vypadá, ale také jak dlouho k ní půjdete a jak dlouhý je sestup) pro každou ferratu, kde se tyto základní údaje dozvíme:

Můžete využít knižní průvodce, zdroje na internetu –⁠ např. webové stránky bergsteigen.com. Existuje aplikace „Alpský vůdce“ – https://alpskyvudce.cz/, která nabízí ucelený seznam via ferrat. Zde si můžete vybírat jednotlivé ferraty podle různých kritérii (lokalita, obtížnost, oblíbenost apod.). Dále lze jako zdroj informací využít místní turistická infocentra nebo sociální sítě.

Až si budete v aplikaci prohlížet jednotlivé trasy, může se vám hodit filtrování podle obtížnosti. Co se týče obtížnosti ferrat, můžete se setkat s několika stupnicemi. Nejrozšířenější je východoalpská stupnice, někdy též označována podle svého autora Kurta Schalla. Ta rozlišuje stupně A až E, výjimečně i F:

Jednodušší ferraty se označují stupni A a B. Jde o horský terén, kdy lano slouží spíše pro přidržení a zajištění exponovaných úseků. U stupně B a výše je potřeba používat kompletní ferratové vybavení. Pozor! Zde už se nejedná pouze o turistiku po značeném chodníku.

Stupeň C (resp. B/C až C/D) lze považovat za středně obtížný. Jedná se o strmé skalní úseky, které vyžadují použití kompletní ferratové výbavy. Na jištění a postup již plně využíváme ocelová lana, žebříky, kramle, stupy a další technické vybavení. U dětí nebo osob bez předchozích zkušeností s pohybem ve vysokohorském terénu je vhodné dojištění lanem.

Stupeň D a E označují těžké via ferraty, které jsou silově náročné. Zpravidla zde není mnoho umělých stupů a použití ocelového lana pro postup je naprostou nutností. Úseky mohou být velmi exponované a dost často vedou kolmým až lehce převislým terénem.

Stupeň F znamená extrémní obtížnost a silovou náročnost. V mnoha případech je nutné dojištění lanem i u zkušených lezců. Na tyto ferraty je nutná velmi dobrá fyzická kondice a v žádném případě se nejedná o záležitost pro začátečníky.

Dalšími stupnicemi, se kterými se lze setkat, jsou stará dolomitská (modrá - červená - černá), nová italská a francouzská stupnice (F, MD, D, MOD a ED, resp. F, PD, D, TD a ED), stupnice podle Paula Wernera (KS1 až KS6) nebo třeba německá stupnice podle Eugena Hüslera.

Teď se podíváme na povinné vybavení, bez kterého byste se na túru neměli vůbec vydávat:

Sedací úvazek –⁠ z mého pohledu a zkušeností z práce horského vůdce doporučuji spíše lehčí lezecký sedák než čistě ferratové úvazky.

Horolezecká přilba (NE cyklistická –⁠ sem tam viděno u dětí). V případě helmy je dobré věnovat čas výběru správné velikosti. Výrobci obvykle nabízejí stejnou přilbu minimálně ve dvou velikostech.

Ferratová brzda / ferratový set (používají se obě označení). V současnosti jsou nabízeny brzdy / sety s páracím tlumičem pádu, které jsou určeny pro uživatele o hmotnosti 40 až 120 kg. Hlavní rozdíl spočívá ve volbě karabin. Vybrat si lze verzi s dlaňovou pojistkou zámku (ta je oblíbenější) nebo automatickou pojistkou. Záleží také na osobní preferenci, tudíž nelze všeobecně říct, že by jeden typ byl lepší nebo horší. Zakoupit si můžete i ferratové brzdy / sety s otočnou kladkou –⁠ obrtlíkem –⁠, která pomáhá udržet jednotlivé popruhy nezamotané do sebe. Zvláště musíme dávat pozor u dětí, které nemají minimální váhu, tj. alespoň 40 kg. V takovém případě je nutné použít dojištění lanem.

A teď přichází na řadu doporučené vybavení:

Prsní úvazek slouží na optimalizaci pozice těla při pádu a ve visu. Doporučuji použít v případě lezení na hraně svých možností a s těžším batohem, dále také u osob s větší nadváhou nebo s postavou bez výrazných boků.

Dětský celotělový úvazek je určen pro lezce do váhy cca 30 kg a výšky 130 cm.

Rukavice na ferraty – nejoblíbenější jsou bezprstové rukavice pro lepší manipulaci s karabinami. Doporučit lze ovšem i celoprstové kožené rukavice, které se hodí do chladnějšího počasí.

Karabina na odsednutí / smyčka na odsednutí s karabinou – každý ferratový set umožňuje vložit klasickou lezeckou karabinu pro odpočinek a odsednutí na ferratě. Tato karabina se umisťuje mezi párací tlumič a jednotlivé popruhy. Druhou možností je použití extra smyček s karabinou, které umístíme do centrálního oka sedacího úvazku pomocí liščí smyčky.

Dále můžeme z doporučeného vybavení zmínit lékárničku, bivakovací vak, vhodnou pevnou obuv, vybavení na dojištění (lezecké lano v délce cca 30 metrů), pár karabin, smyček a případně kladku. Na škodu není ani cestovní pojištění zahrnující pohyb na zajištěných cestách (viz níže).

Na via ferraty se vydávám vybaven vždy minimálně přilbou, sedákem a ferratovou brzdou. Samozřejmostí je vhodná obuv a oblečení pro pohyb na ferratách. Důležité je také dodržování minimálních rozestupů, tj. jedno pole (vzdálenost lana mezi ukotvením). Je také třeba dodržovat i další zásady pro větší bezpečnost:

Vždy pouze jeden lezec. V obtížném úseku je lepší nechat větší bezpečný rozestup. V případě pádu lezce nade mnou musím počítat s průtahem ferratového setu.

Pro pohyb na ferratě můžeme použít k postupu všech technických pomůcek: ocelové lano, žebříky, mosty, kramle apod. Není to tak, že bychom lezli po skále pouze po přírodních stupech, nebo chytech a ferratové lano používali pouze pro jištění a případné zachycení padajícího.

V případě potřeby odpočinku na ferratě nebo čekání ve frontě je dobré mít extra karabinu na odsednutí, kterou lze umístit do ferratového setu, a nebo případně samostatnou smyčku na odsednutí.

Při vyhýbání se na ferratě, předbíhání nebo v situaci, kdy pouštíme před sebe rychlejšího lezce, je potřeba zvolit vhodné místo pro tento manévr. Zpravidla se jedná o lehčí úsek, který umožňuje bezpečné provedení. Nikdy se zcela neodepínejte od jistícího lana!

Dále dbejte při pohybu na ferratě na celkovou opatrnost. Snažte se neshazovat kameny na lezce pod vámi. Zajistěte si všechny věci v batohu proti vypadnutí (pozor na láhve s vodou v boční síťce batohu).

Pokud si chcete vyzkoušet ferraty poprvé, Česká republika nabízí několik skvělých tras, které jsou ideální pro začátečníky. Tyto trasy poskytují nejen bezpečné a dobře zajištěné stezky, ale také úchvatné výhledy a jedinečný zážitek. Povězme si nyní o těch nejlepších ferratových oblastech v České republice.

Okolí Prahy a sever Čech: Děčín, Pastýřská stěna – největší koncentrace zajištěných cest v České republice. Slánská hora, Slaný nebo Vodní brána u Semil.

Morava: Přírodní park Velká Dohoda v Moravském krase – v součtu přes kilometr zajištěných cest ve všech obtížnostech.

Tři kratší ferraty najdeme také na Vysočině u vodní nádrže Vír.

Jižní Čechy: Cvičná ferrata v Táboře, 3 zajištěné cesty podél Vltavy v Hluboké nad Vltavou a Havranka v Českém Krumlově.

Velmi těžká ferrata se nachází například v Bechyni<úb>.

Pohyb po via ferratách je obecně brán jako rizikový sport, a proto je nutné mít správné cestovní pojištění, které takovou aktivitu plně pokrývá. Pozor na některé pojišťovny, které sice nabízejí pojištění pohybu na ferratách, ale s omezením obtížnosti (např. pouze do stupně B).

V našich končinách je velmi často využívané členství v Alpenvereinu, které svým členům v rámci servisu poskytuje pojištění pohybu na zajištěných cestách bez omezení obtížnosti. Toto členství má roční trvání (https://www.oeav.cz/).

Dále je dobré zmínit možnost pojištění přes Český horolezecký svaz, který v rámci ČHS Trio také nabízí celoroční pojištění těchto aktivit (https://www.horosvaz.cz/cestovni-pojisteni/).

Pro krátkodobé výjezdy lze zvolit pojištění na konkrétní dny. Například pojišťovna Generali nabízí cestovní pojištění, které zahrnuje pohyb na via ferratách bez omezení obtížnosti.

Na českém trhu najdeme velké množství ferratových kurzů, od jednodenních základních kurzů až po náročnější akce v zahraničí. Jednotlivé nabídky mají buď přímo průvodci / vůdci na svých webech nebo soc. sítích, nebo je lze nalézt v nabídce outdoorových cestovních kancelářích.

Většina zemí, kde se pohyb na via ferratách provozuje, má vlastní podmínky pro nabídku komerčních služeb a vedení túr na zajištěných cestách. V České republice nejsou tyto praktiky právně zakotvené. Působí zde:

Český spolek horských průvodců (https://www.horskypruvodce.cz/cs),

Česká asociace horských vůdců (https://www.horskyvudce.com/).

Tito a několik komerčních subjektů provádí školení na základě akreditace MŠMT v programu Průvodcovská činnost horská, případně Instruktor skalního lezení. Z těchto řad se rekrutuje většina lidí, kteří tyto ferratové kurzy nabízejí.

Výjimkou ovšem nejsou ani jednotlivci, kteří toto dělají bez jakéhokoli vzdělání a oprávnění za účelem podnikání. Rozhodně je dobré si vždy ověřit, kdo vámi zvažovaný kurz vede a zda splňuje dané podmínky.

Ve většině alpských zemí spadá komerční vedení na via ferratách výhradně do pravomocí horských vůdců UIAGM / IFMGA / IVBV. Mezinárodní horští vůdci mají na rozdíl od ostatních subjektů profesní pojištění odpovědnosti s limitem 10 000 000 eur.

Pár slov na závěr

Pro samostatný pohyb na via ferratách nemusíte mít žádné kurzy, školení nebo být členem horolezeckého oddílu či alpského spolku. Je však třeba s upřímností k sobě samému zvážit své schopnosti a zkušenosti. To obzvláště platí při výpravách s dětmi, kde je třeba mnohem větší obezřetnost, správná volba obtížnosti, vybavení a vůbec všech věcí s ferratou spojených.

Na ferraty můžete vyrazit sami, v doprovodu zkušených kamarádů nebo pod vedením horského vůdce, který by měl být zárukou bezpečnosti.