Nejčastější chyby při lezení 1/3: Technika

Sportovní lezení se poslední dobou těší stále větší oblibě. Díky množství krytých i venkovních lezeckých stěn, ale také odjištěných skalních oblastí a dostupnosti veškerého lezeckého vybavení si tento adrenalinový sport může vyzkoušet opravdu každý. I přes dostupnost a zdánlivou nenáročnost se ale jedná o nebezpečný sport, který je velmi náročný na techniku. Přečtěte si, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor, ať už bouldrujete na stěně, nebo zakládáte smyčky ve vysolené cestě na pískovcovou věž.

Alena Kadlčíková
23.9.2024
Tip
Žádný učený z nebe nespadl, ze skály ale může spadnout úplně každý. Nezáleží na tom, jestli jste na laně navázaní poprvé, nebo si sedák sundáváte jen na spaní. Chybování se týká nás všech. Když uděláte chybu v tenisu nebo v kartách, prohrajete, chyba při lezení vás však může stát mnohem víc. Některé omyly mohou vést k rychlému opotřebování vybavení, jiné vás ale mohou stát zlomenou nohu nebo mnohem horší problémy. Dávejte při lezení pozor a dbejte vždy a všude na bezpečnost.

Existují různé typy chyb, kterých se můžete při lezení dopustit. V první části naší série se zaměříme na chyby, které mohou nováčci i zkušení lezci dělat v lezecké technice.

Špatná lezecká technika

Špatnou techniku nemusí mít jen začátečníci. Týkat se může i zkušených lezců, kteří si vypěstovali nesprávné pohybové stereotypy nebo se třeba učili lézt na jiném typu skály. Strach, nedostatek síly, ale také nesprávně zvolené vybavení nebo špatné počasí mohou zapříčinit to, že váš lezecký styl bude trpět.

Když se řekne lezecký styl, můžete si představovat sedák ladící s lanem a dostatečně ladné pohyby. Stylové vybavení je samozřejmě potřeba a to, jak u lezení vypadáte, je vlastně také důležité. Jen možná ne tak, jak jste si mysleli. Ladnost a správná technika při lezení znamenají zejména úsporu síly a efektivnější pohyb po skále či stěně. Přes to, co se říká, při lezení prostě záleží na tom, jak u toho vypadáte.

„Taháš to rukama“

Navzdory tomu, co si myslí většina lidí, lezení není jen o silných rukách. Velké bicepsy sice mohou být výhodou, mnohem důležitější je ale síla v prstech, dobrá technika nohou a to, že se ve stěně prostě umíte hýbat. Pokud jste v lezeckém světě noví, určitě vám někdo řekne, že máte lézt „z natažených rukou“. Chybou, které se totiž nováčci nejčastěji dopouštějí je přílišné krčení loktů a křečovité svírání chytů. To totiž vede k rychlejší ztrátě sil a únavě svalů. Až příště polezete, zkuste myslet na to, že pohyb by měl vycházet primárně z ramene. (Podívejte se třeba na video opice houpající se na liáně. Uvidíte, že pohyb vychází především z ramenního kloubu.) Další chybou je vystrkování zadku od stěny, posunování chodidel a otáčení nohou sem a tam. Aby byl pohyb po stěně co nejefektivnější, držte těžiště co nejblíž u stěny, snažte se dělat kontrolované pohyby a našlapujte na špičky. Zkuste si pohyby nacvičovat na těch nejlehčích cestách a postupně je aplikovat i v těžších projektech.

Technika nohou

Každý lezec vám jistě řekne, že technika nohou je alfou a omegou lezení. V položených plotnách, v kolmých stěnách i v převisech vám správné používání nohou může pomoci víc, než byste čekali. Začátečníci často pokládají nohu na stup středem chodidla, „tancují“ na něm s vidinou lepšího umístění nohy nebo pro jistotu vůbec nestojí a nohy za sebou vláčí po stěně. Při lezení se snažte našlapovat na špičky. Lezečky jsou navržené tak, aby směřovaly hmotnost lezce do co nejmenšího bodu a umožnily tak stání i na těch nejtitěrnějších stupech. Věřte jim. Zatěžujte botu v oblasti palce a co nejméně s ní potom na stupu hýbejte. Pro zlepšení techniky a zjednodušení některých kroků se naučte špičkovat, patovat, nebo třeba „kozit“ (lezecké techniky používání nohou).

Hlavně nepadat jako pytel brambor

Abyste předešli malým i velkým zraněním, naučte se padat. K nejzávažnějším zraněním při lezení totiž dochází právě při nezvládnutí pádu. Ať už chodíte na boulder nebo lezete pouze na laně, správná technika pádu vám může zachránit kotníky, ale i život. Pokud si nejste jistí, slezte dolů. Na laně nacvičujte nejdříve krátké pády z malé výšky a postupně se propracujte k dlouhým „poletům“. Při bouldrování se snažte doskakovat oběma nohama na rovný povrch. Vzájemně se s kamarády „spotujte“ a hlídejte, aby lezec při pádu nespadl na hlavu.

Existuje nepřeberné množství kurzů lezení, mezi něž patří i kurzy padání a chytání pádů. Pokud se padání bojíte, přihlašte se. Seznámíte se s novými spolulezci a třeba se po absolvování kurzu budete bát alespoň o něco méně.

Trénování techniky je nekonečný proces. Nestyďte se, pokud něco děláte špatně. Nechejte si poradit a uvidíte, že se vám poleze lépe a nebude to ani tolik bolet. Zařaďte cvičení správné techniky na začátek každého tréninku – budete překvapení, jak vám nenápadné změny pomohou s překonáváním těch nejnáročnějších kroků. V dalším díle série o lezeckých chybách se podíváme na to, co dělají lezci špatně při plánování tréninku a v jeho průběhu.