Lonžování 3/3: Pomůcky
Slyšeli jste o lonžování a nevíte, co si pod tímto pojmem představit? Nebo jste v této jezdecké disciplíně začátečník a potřebujete rozšířit své znalosti? Už jste si přečetli první dva díly našeho seriálu o lonžování a chtěli byste ještě více informací? Právě proto je tu třetí a poslední díl této série. V prvním dílu jsme si shrnuli základní informace o tomto typu tréninku koně. Řekli jsme si něco o základním vybavení a seznámili jsme se s voltiží. Ve druhém díle jsme se již blíže podívali na samotný trénink. I když se může na první pohled zdát, že je tato aktivita jednoduchá, práce s koněm má svá pravidla a zásady. U lonžování asi více než u jakékoliv jiné jezdecké aktivity platí – kolik lidí, tolik názorů. Poslední část bude pojednávat o pomůckách, které jsou nezbytnou součástí každého tréninku. Mohou však být dobrým sluhou, ale špatným pánem. Při správném používání mohou být velmi nápomocné, ale pokud tomu tak není, výsledkem může být nechuť koně k práci nebo dokonce zdravotní problémy.
Tréninkové pomůcky
V minulém díle Lonžování 2/3: Hurá na trénink jsme si přiblížili, jak samotné lonžování probíhá, v tomto díle si představíme používané pomůcky. Různých pomůcek na lonžování a na jízdu v sedle je v dnešní době nespočet. My si zde uvedeme ty při lonžování nejpoužívanější, a to například chambon, který může být gumový nebo kožený, gogue nebo třeba nejznámější lonžovací postroj, jako je pessoa. Účelem využívání těchto pomůcek je snadnější komunikace s koněm a rychlejší vysvětlení, které svaly má kdy zapojit a jak. Důležité je, aby kůň chodil po odstranění pomůcky správně a měl navyklý stereotyp. Pokud tomu tak není, musíme zvážit, zda používaná pomůcka je vůbec vhodná. V dnešní zrychlené době se lonžéři snaží používáním pomůcek hlavně ušetřit čas. To pomůcky opravdu dokážou, ale musíme si dát pozor na jejich správný výběr. Pomohou nám otázky typu: Proč konkrétní pomůcku chci používat? Jaký je cíl používání této pomůcky, čeho s ní chci nebo potřebuji dosáhnout? Tyto otázky a jejich následné pečlivé zodpovězení jsou důležité, abychom věděli, kdy pomůcku odstranit a lonžovat nadále bez ní, protože našeho stanoveného cíle již bylo dosaženo.
Pomůcky by samy o sobě neměly být úplně šetrné. Ne že by se jich kůň měl vyloženě bát, ale měl by z nich mít určitý respekt, aby mohly plnit svůj účel. Příkladem pomůcek, které tento požadavek moc nesplňují, jsou gumové chambony nebo gumové vyvazovací otěže. Kůň z nich nemusí mít dostatečný respekt a tak ho jejich používáním spíše „otupíme” a kůň je nebude brát vážně. Také je důležité říci, že různé pomůcky jsou velmi nápomocné, ale naši práci nenahradí. Každý lonžér musí svůj podíl práce na lonžování vykonat naplno.
Chambon
První pomůckou, kterou si zde představíme, je chambon. Ten může být buď pevný — kožený, nebo gumový. Pevný kožený chambon je z kůže a provazu, protahuje se skrz kroužky, které se připínají na nátylník uzdečky a zapíná se do udidla. U této pomůcky je důležité nastavit si správnou délku – chambon by neměl být ani dlouhý, protože pak nebude působit tak, jak má, ani příliš krátký, protože to by zase koně příliš svazovalo a ten by se tak nemohl správně uvolnit. Ideální je používání chambonu u mladých koníků. Tato pomůcka zabraňuje nadměrnému zvedání hlavy a pomáhá koni, aby vytahoval hlavu dopředu k zemi a aktivoval tak krční svaly. Nepřispívá však k nasvalení zádi koně. Pevný chambon koni tedy nepomáhá ke shromáždění a proto se nehodí ani na přípravu koně do vyšších drezur.
Druhým typem je chambon gumový. Ačkoliv nese stejný název jako předchozí pomůcka, působí úplně jinak. Pro lepší rozlišení budeme nazývat gumový chambon jako gumy. Tuto přezdívku používají i samotní jezdci. Jak již bylo zmíněno výše, gumy patří mezi pomůcky, které si nezískávají respekt koně. Jelikož se jedná o pružnou gumu, dávají koni příliš mnoho volnosti a neplní tak plnohodnotně svůj účel. Hlavní záměr – pomáhat koni vytahovat hlavu a posilovat krční svaly – se zde nenaplňuje, naopak gumy učí koně hlavu umisťovat mezi přední nohy. Jelikož pruží, kůň nenalezne žádnou úlevovou polohu. Na první pohled to může vypadat, že kůň chodí krásně zabalený, ale pokud se na jeho pohyb zaměříte, můžete si všimnout, že krok předních nohou není prostorný a záda jsou propadlá. Je velmi těžké nalézt nějakou příležitost, kdy gumový chambon bude k užitku. Napadá mě jediná, a to použít ho v kombinaci s pevnou variantou chambonu. Ten pevný připneme tak, jak je u něj vyžadováno, a kůň díky němu bude vytahovat hlavu, jak má. Gumový chambon potom zapneme do obřišníku a gumu napneme pod zadní nohy koně. Tím ho upozorňujeme, že je má aktivně podsazovat pod sebe.
Gogue
Další pomůckou je gogue. Ten vzhledově vypadá skoro jako chambon, rozdíl je v tom, že se karabinky nezapínají do kroužků udidla, ale do kroužků koženého popruhu, který je zapnutý do podbřišníku. Funkce je také podobná funkci chambonu. Gogue působí na týl koně a současně i na udidlo. Tím zajišťuje, aby kůň dal hlavu na kolmici. Stejně jako u chambonu také platí, že když kůň zvedá hlavu, gogue ho nutí působením na týl, aby jeho hlava klesala k zemi. Narozdíl od chambonu však gogue ohraničuje koně zepředu a nedovolí mu vytahovat hlavu. Povolí mu dát hlavu dopředu, ale nenutí ho k nízké kolmici. U této pomůcky je nutné zapnout ji koni až po prohřátí a uvolnění na jízdárně. Po práci a sundání gogue ještě necháme koně vyklusat a libovolně uvolnit. Jedinou nevýhodou této pomůcky je, že kůň může před působením lanka uhýbat a tzv. zalézat na kolmici.
Vyvazovací otěže
Vyvazovací otěže se dají použít jak na lonžování, tak při práci v sedle. Nejčastější materiál, ze kterého jsou vyvazováky vyrobeny je kůže nebo nylon. Jedná se o popruhy, které se zapnou koni jedním koncem do obřišníku a druhým koncem do udidla. Občas se můžeme setkat s tím, že vyvazovací otěže mají gumový kroužek, který by měl brzdit nárazy na hubu. Jelikož kroužek ale může pružit, někteří koně ho nemusí správně přijmout, proto bych se těmto vyvazovákům s kroužkem spíše vyhýbala. Obecně otěže nahrazují koni ruku jezdce. Díky pobídce od zádi koně docílíme přizvednutí kohoutku a aktivaci svalů zad. Zároveň pomáhají koni shromáždit krok. Neumožňují mu ale vytáhnout hlavu dopředu a dolů. Během tréninku s vyvazováky je dobré měnit jejich pozici. Můžeme je například zapínat výš či níž, zkracovat nebo prodlužovat délku a neustále u toho kontrolovat, jak si kůň hledá správnou pozici a následně vyvazováky v závislosti na tom přizpůsobovat. Kůň nesmí zvedat hlavu a týl musí mít neustále výš než krk. Další chybou může být, že se zaroluje. Je dobré koni vyvazovací otěže při práci občas vypnout, aby si mohl vytáhnout hlavu a našel tak svou úlevovou polohu. Při klusu či cvalu musí mít pohyb kmih a tempo nesmí být zbytečně pomalé. Vyvazovací otěže nasazujeme stejně jako u gogue až po prohřátí a na vykrokování je opět vypneme.
Existují také tzv. dvojité vyvazovací otěže, které jsou delší než klasické vyvazováky. Zapneme je do vyššího kroužku obřišníku a protáhneme skrz udidlo do nižšího kroužku. Díky těmto otěžím má kůň možnost většího rozsahu pohybu v krku. Tyto vyvazováky také napomáhají shromáždění, ale i zde je důležité, aby kůň neutíkal hlavou za kolmici. Dvojité vyvazovací otěže mají také tu nevýhodu, že nedovolí koni uvolnit se a protáhnout. Kůň je totiž zarámovaný pro pohyb hlavou nahoru, dopředu a dolů.
Třetím typem vyvazovacích otěží jsou otěže vídeňské. Je to kožená pomůcka, která se zapíná do podbřišníku a obřišníku a protahuje se skrz udidlo. Zajímavou variantou je střídání vídeňských vyvazovacích otěží s těmi obyčejnými nebo dvojitými. Nevýhodou vídeňských otěží je, že při nesprávném pobízení koně zezadu může kůň chodit s hlavou nevhodně nízko. Jelikož ohraničení krku není pevné, může vypadávat vnější plecí ven.
Pessoa
Pessoa patří mezi nejznámější lonžovací postroje. Jde o systém kladek a vázání lan, která propojují přední a zadní nohy. Existuje mnoho způsobů zapnutí, z nichž některé jsou vhodnější, některé méně. Velkou nevýhodou této pomůcky je propojení kontaktu zadních nohou a huby. U koní s nízkým posazením krku v kombinaci se špatným zapnutím může napáchat více škody než užitku. Kůň je orámovaný a omezovaný v pohybu a to jak zezadu, tak zepředu a také z boku krku. V tomto případě je vhodnější, a účinkem podobná, práce na dvou lonžích, která má oproti tomuto postroji mnoho výhod.
Dvojitá lonž, která je u mnoha lidí oblíbená, je vlastně dlouhý provaz, který se zapíná koncem s karabinou skrz kroužek obřišníku do vnitřního kroužku udidla a druhým koncem do kroužku vnějšího. Vnější lonž můžeme dát koni přes záda nebo protáhnout pod ocasem. Se dvěma lonžemi poté pracujeme stejně jako v sedle – vedoucí je vnější ruka, vnitřní pracuje s koněm a ohýbá ho. Pokud práci děláte správně, máte poté při přípravě na obsedání půl práce hotovo. Celková práce ze sedla a komunikace s vaším koněm je pak při společných začátcích mnohem jednodušší. Dvojitá lonž se taky používá při přípravě koní na zapřahání.
Tímto dílem končí naše série o základech lonžování, práci a komunikaci s koněm a pomůckách, které můžete pro tréninky lonžování použít. Věřím, že tipy a rady, které jsem pro vás v těchto třech dílech zpracovala, vám budou k užitku a pomohou vám na cestě za lepším vztahem s vaším koněm a za pestřejšími tréninky, které budou zábavné nejen pro vašeho koně, ale i pro vás!