Jak vybrat sjezdové lyže

CAP konstrukce – CAP [kep] je konstrukce, kde spojení boků a svrchího materiálu (skořepiny) tvoří takzvaný monokok. Je to jakási slupka lyže, do které je následně vloženo jádro (pěnové, dřevěné, s výstuhami, atd.), spodní vrstva a skluznice. Následně jsou všechny tyto části pod tlakem slepeny k sobě. Mezi hlavní výhody takto vyrobené lyže patří dlouhá životnost, lepší přenos sil působící na lyži díky monokoku a cena, která je díky relativně jednoduché výrobní metodě stále nízká. Co se týče tuhosti, capová konstrukce je tužší než PU, ale zároveň si zachovává hodně z ovladatelnosti. Doporučil bych ji tedy pro začátečníky a mírně pokročilé lyžaře, jelikož stále převažuje ovladatelnost nad rychlostí. 

Sidewall – Sidewall nebo také sendvičová konstrukce je už zajímavější volbou pro zkušenější lyžaře. Všechny části lyže, tedy spodní a horní vrstva, jádro, skluznice a hrany se vloží do formy a pod tlakem a za určité teploty se zapečou. Výsledná tuhost lyže je dána použitým tlakem a teplotou zapečení. Na první pohled je poznáte díky bočnicím (narozdíl od capu, kde horní skelet ,,obtéká” přes boky lyže až k hranám). Mezi hlavní výhody sidewallu patří téměř vždy dřevěné jádro (které přidává lyži na tvrdosti) a vyztužení za pomoci bočnic, které navíc chrání jádro a prodlužují životnost lyže. Tyto lyže bych určitě nedoporučoval začátečníkům. Učení na takovém vybavení by bylo spíše trápením. Lyže nepatří mezi snadno ovladatelné. Jsou určené na  rychlostní lyžování, kdy udrží na hraně i opravdu těžké lyžaře. Nutno podotknout, že za tyto lyže si také připlatíte. Důvodem jsou kvalitní a technické materiály a také náročnější způsob výroby. 

Hybridní (kombinovaná) konstrukce – Ze základních konstrukcí se vyvinuly různé další hybridní konstrukce. Asi nejtypičtějším zástupcem je konstrukce CAP/Sidewall, kdy můžeme bočnici nalézt pouze ve střední části lyže. Právě v těchto místech působí na lyži největší tlak. Naopak přední a zadní část má capovou konstrukci, která je měkčí a přidává lyži na ovladatelosti, především při nájezdu do oblouku. Takové lyže jsou ideální kombinací capových a sidewallových vlastností. Podle procentuálního poměru mezi capem a sidewallem si pak můžete zvolit, jestli chcete spíše ovladatelné nebo rychlostní lyže.

Vzhledem k tomu, že je téma materiálů na výrobu sjezdovek velice rozsáhlé, připravil jsem pro vás speciální článek Jak vybrat sjezdové lyže – přehled materiálů, kde se můžete dočíst z čeho se vyrábí jednotlivé části lyží a na základě toho si vybrat ideální materiál pro ty vaše. Obecně lze říci, že se lyže skládají z jádra, výztuh a skluznice (jsou ještě kryté skeletem a mají hrany, ale to není pro jejich volbu tak důležité). 

Nejdůležitější je pro většinu lyžařů jádro, které bývá nejčastěji pěnové (PU) nebo dřevěné. Zjednodušeně bych doporučil pro začátečníky s nízkou a střední hmotností, případně pro děti, pěnové jádro. To je velice poddajné a začátky budou snazší na učení díky dobré ,,točivosti” lyže. Avšak pozor, ve vyšších rychlostech vás takto měkká lyže nepodrží dostatečně v oblouku a hrozí její prošlápnutí.

Dřevo pak bude vhodné pro těžší začátečníky, případně pokorčilé lyžaře, kteří už prkna ovládají a nebojí se to trochu více pustit. Právě ve vyšších rychlostech je dřevo opravdu dobrým spojencem díky lepší podpoře nohy. Vy se tak můžete do tvrdší lyže více opřít a vyjet dokonalý oblouk.

Výztuhy se vyrábějí z nejrůznějších kovů a dalších materiálů. Lyže s výztuhami bych doporučoval středně pokročilým a zkušeným lyžařům. Jejich cílem je vytvrdit lyži tak, aby zvládla jízdu po hraně při vysoké rychlosti, kdy je na ni vyvíjen enormní tlak. Na druhou stranu, v malé rychlosti jsou tyto lyže špatně ovladatelné a tudíž nevhodné pro začátečníky čí mírně pokročilé jezdce.

Skluznice je poslední neodmyslitelnou částí lyže. Naprostá většina skluznic je vyrobena z polyetylenu (PE), ale odlišná už je technologie výroby. Dvě nejčastější jsou  extrudovaná a sintrovaná. Extrudovaná je měkčí, levnější a běžnější. Další výhodou jsou nízké nároky na údržbu a fakt, že ji není potřeba tak často voskovat. Sintrovaná skluznice je odolnější a rychlejší. Používá se spíše u střední a vyšší kategorie lyží. Je také zapotřebí ji častěji voskovat. 

Dalším důležitým údajem je šířka lyže v jejím nejužším místě, tedy pod botou (respektive pod patou). Zde rozlišujeme úzké, střední a široké lyže. 

Uzké lyže (do 75 mm) – Sportovní lyže určené na upravenou či zmrzlou sjezdovku vhodné k rychlému přehranění, čeho využijí zejména zkušení lyžaři při vyjíždění krátkých řezaných oblouků. Tyto lyže se vyznačují velkou točivostí a „nervozitou“, nejsou vhodné pro začátečníky ani na přímou jízdu. Zároveň jsou také náročnější na kvalitu povrchu.

Středně široké lyže (76-85 mm) – Univerzální lyže s dobrou stabilitou určené převážně na sjezdovku, kde si však snadno poradí s jakýmkoliv terénem, ať už bude sníh čerstvý, upravený, rozježděný, či rozměklý, proto jsou vhodné pro všechny typy lyžařů od začátečníků po zkušené. Lyže v této kategorii bývají označovány jako allround, allmountain nebo cross.

Široké lyže (nad 85 mm) – Lyže vhodné do volného terénu – tzv. freeridové, kde lze využít jejich velké plochy k dosažení potřebného vztlaku, zejména u extra širokých lyží (120-155 mm) určených do hlubokého prašanu a pro zkušené lyžaře.

S šířkou lyže a tedy i jejím vykrojením je úzce spjat pojem ,,rádius”, na který se nás spousta našich zákazníků ptá. A co to tedy je? Rádius je poloměr vykrojení lyže. Dal by se blíže popsat jako oblouk, který daná lyže opíše při jízdě po hraně s ideálním zatížením. Zjednodušeně bychom mohli jednotlivé vykrojení rozdělit následovně:

Rádius do 10 m – Používá se pro dětské lyže nebo takzvané Fun Carv. Takto vykrojené lyže budou točivější a usnadní zahájení oblouku. Zároveň také budou mít tendenci tlačit vás do oblouku.

Rádius 10–13 m – Označují se jako slalomky a lyže na krátké oblouky. Pro dospělého lyžaře mají podobné vlastnosti jako rádius do 10 m u dětí. 

Rádius 13–17 m – Lyže s tímto rádiem jsou kompromisem mezi slalomkami a obřačkami. Z obou si bere to nejlepší a jsou tak nejčastější volbou rekreačních lyžařů. Hodí se pro vyjíždění středních oblouků.

Rádius nad 17 m – Tyto lyže se označují jako obřačky nebo závodní lyže s dlouhým poloměrem zatáčení. Lyže bude držet rovný směr a vyjíždění oblouku nebude nějak usnadněno. Pomáhají vyvinout vysokou rychlost.  

Existují také lyže s progresivním rádiem, kde je boční vykrojení složené z více oblouků různých poloměrů – to pomáhá zachovat delší aktivní hranu, a tedy i přilnavost lyže, i při použití většího rockeru na špičce lyže.

Camber – Lyže jsou prohlé tak, že když je spojíte skluznicemi k sobě, dotýkají se v nejširších bodech špiček a patek a po celé délce se od sebe odklánějí. Toto prohnutí zajišťuje maximální přilnavost a stabilitu lyže v oblouku a využívá se u sportovních lyží – slalomky, obřačky a závodní lyže.

Rocker (nebo také full rocker) – Přesně opačné prohnutí, střed lyže leží na povrchu, zatímco špička i patka se mírně zvedají – full rocker se využívá zejména u freeridových lyží, kde napomáhá ovladatelnosti, nájezdu do oblouku a lepšímu vztlaku v prašanu.

Flat (bez prohnutí) – Využívá se zejména u freestylových lyží, kde je potřeba co největší kontakt s povrchem po celé délce skluznice pro stabilitu v odrazu i dopadu.

Kombinace Camber/Rocker – Nejčastější varianta u sjezdových lyží využitelná jak u začátečnických lyží, tak i u lyží pro pokročilé – prohnutí camber po většinu délky lyže zajistí přilnavost, zatímco rocker (10 %, 20 %, 30 %) ve špičce usnadní najíždění do oblouků a odpouští nepřesnosti v technice jízdy, u allmountain a freeride lyží se můžete setkat s double rockerem: 10–30% přizvednutí jak špičky, tak i patky lyže pro lepší ovladatelnost v terénu, či na neupravené sjezdovce.

Speciální variantou může být různé prohnutí na vnitřní a vnější straně lyže – vnitřní lyže v oblouku má na své aktivní hraně (tedy vnější hraně lyže) v přední části rocker pro usnadnění nájezdu do oblouku, vnější lyže v oblouku má na své aktivní hraně – tedy vnitřní hraně lyže prohnutí camber po celé délce pro maximální přilnavost a stabilitu.

Tvar patky je poslední důležitý technický aspekt, na který se v tomto článku zaměříme. Nejčastější jsou tři typy zakončení lyží a každá jen umocňuje vlastnosti celé lyže. 

Užší a zakulacená patka – Zlepšuje ovladatelnost, je vhodná pro začátečníky a pokročilé lyžaře. Lyže jde snáze do smyku a usnadňuje vyjetí z oblouku.

Širší a hranatá patka – Zlepšuje přilnavost a odraz do dalšího oblouku. Lyže s tímto zakončením jsou trochu náročnější na techniku jízdy, takže jsou vhodné spíše pro sportovní lyžaře.

Twintip – Patka má stejný či podobný tvar jako špička lyže, případně je o něco málo užší. Tato varianta se používá zejména u freestylových lyží a  někdy také u freeridových lyží.

Pokud najdete vaše ideální lyže, zbývá ještě vybrat správnou délku. Zde bude opět záležet na vašich lyžařských preferencích, ale zjednodušeně bychom mohli délku volit následovně:

Začátečník – lyže kratší o 15 až 20 cm než výška postavy – snazší ovladatelnost

Pokročilý – lyže kratší o 5 až 15 cm než výška postavy – stabilita

Zkušený –  Pokud jste zkušený lyžař, bude dále záležet na tom, jestli vyznáváte kratší nebo delší oblouk. V případě krátkého oblouku volte lyže kratší o 10 až 20 cm než je výška postavy. Důležitá pro vás bude točivost. Je-li vašim cílem dlouhý oblouk, doporučuji lyže kratší o 0 až 5 cm než je výška postavy . Získýte tak stabilitu ve vysoké rychlosti

Pro začátky, první krůčky a seznamování se s lyžováním jsou optimální dětské lyže maximálně po ramena dítěte, tedy přibližně o 20 cm kratší než je výška dítěte. Poté záleží na šikovnosti, pokročilosti a také na tom, jak jsou děti ,,urostlé”.

I když platí, že naprostá většina lyží pro děti je vyrobena z pěny, a to právě kvůli usnadnění začátků s lyžováním, u lyží nad 100 cm už můžeme najít i rozdílné typy konstrukce a podle toho lyže určené jak začátečníkům, tak již pokročilým mladým lyžařům. 

V dalších aspektech se pak lze řídit podobnými radami jako při výběru lyží pro dospělé. Nezapomínejte však na to, že děti jsou daleko lehčí a tvrdší lyže nedokáží tak dobře ovládat jako dospělí lyžaři. I když může dítě lyžovat obstojně, tvrdší lyže, které by v případě dospělého lyžaře byly jasnou volbou, nemusí být pro lehké děti ideální. 

Špatně zvolené lyže v nízkém věku můžou vytvořit negativní vztah dítěte k celému lyžování a možná také zničit potenciální kariéru jednoho lyžaře. Proto doporučuji zejména u dětských lyží obezřetnost při výběru. 

Výběr lyží je složitý a zdlouhavý proces. Pro ty z vás, kteří se cítíte ztracení v takovém množství údajů a parametrů, mám dobrou zprávu. Výrobci většinou lyže dobře a chytře sestavují. To znamená, že celá lyže je logicky poskládaná a jednotlivé parametry se navzájem doplňují. Stačí vám tedy ohlídat si základní parametry (konstrukce lyže, materiál jádra a šířka pod patou). Ostatní vlastnosti lyží by měli být na tyto základní přímo napojené a podporovat je.

Pokud navštívíte skutečně dobrého prodejce, nejen, že vám s výběrem lyže poradí na základě vašich požadavků na rychlost, úroveň i techniku, ale zároveň by vám měl být schopen umožnit i testování lyží zdarma. Vy tak nebudete kupovat zajíce v pytli. 

Takže ať už má kamarádka freeridy, soused obřačky, nebo tchán krotí nejtvrdší slalomky, doporučuji vybrat si lyže přesně podle svých fyzických možností a určením tak, abyste si jízdu mohli co nejvíce užít a netrápili se zbytečně. A ano, barva opravdu není to nejdůležitější kritérium. Přeji úspěšnou lyžařskou sezónu a mnoho radosti na svahu.