Prakticky všechny dnešní modely jsou již vybaveny jednou nebo i více brzdami. Její funkci jsme si podrobněji vysvětlili výše u popisu smekacích navijáků. Dle toho, kde je ovládání brzdy umístěno pak můžeme rozlišovat
4 hlavní typy navijáků.
Navijáky s přední brzdou mají, jak název napovídá, ovládání brzdy v přední části –
přímo nad cívkou. Utažením ovládací matice zvyšujeme tření ve vnitřním diskovém mechanismu a cívka se tak protáčí až za vyvinutí větší síly. Při povolení brzdy je tomu naopak. Pokud u tohoto typu navijáku potřebujeme sundat cívku, je zpravidla potřeba brzdu úplně povolit, až ji vyšroubujeme z osy cívky a poté až lze cívku sundat. Všeobecně tento typ brzdy platí za
snadno přístupný a jednoduchý na ovládání, dostatečně silný, spolehlivý a velmi přesně nastavitelný.
Na stejném principu brzda funguje u
navijáků se zadní brzdou, avšak její ovládání se nachází na opačné straně navijáku, a to na přechodu patky a těla navijáku. Pro sejmutí cívky u tohoto typu stačí zpravidla stisknout tlačítko, které je na vrchní straně cívky a poté celou cívku sejmout z osy. Citlivost zadní brzdy je v dnešní době multidiskových mikrometrických brzd srovnatelná s předními brzdami, avšak zadní brzdy mohou být
méně odolné a poskytovat menší brzdnou sílu. Jsou vhodnější
pro lov menších druhů ryb, a tak jsou populární zejména u dětí či naopak starších rybářů, kteří jsou na tento typ brzdy zvyklí z minulosti.
Trochu speciální jsou
navijáky s bojovou brzdou. V principu se jedná o
naviják se zadní brzdou, která je ale dovybavena ještě jedním otočným prstencem s páčkou. Tímto ovládacím prvkem je rybář schopen brzdu velmi rychle a snadno povolit nebo naopak utáhnout pouze jedním prstem. Výhodu bojové brzdy oceníme při rychlém výpadu ryby, kdy mohou rozhodovat okamžiky a rychlost je v takovém momentu klíčová.
Na trhu se setkáme ještě s
navijáky s volnoběžnou brzdou. Tyto modely jsou vybaveny
kombinací přední a zadní brzdy, mezi kterými lze přepínat pomocí páčky na těle navijáku. V praxi s tímto navijákem rybaříme tak, že přední brzdu máme dotaženou tak akorát na souboj s rybou a zadní brzdu máme spíše povolenou. Po nahození a usazení prutu ve stojanu či vidličkách přepneme naviják na zadní brzdu. V tomto stavu nehrozí, že by nám nečekaně prudký záběr stáhl prut do vody, neboť ryba si může víceméně volně odvíjet vlasec z cívky (pozor, pokud je brzda příliš povolená, může se vlasec při rychlém odvíjení zamotat a vytvořit nepříjemné klubko uzlů). Poté, co vezmeme prut do ruky, stačí před zaseknutím přepnout páčku na přední brzdu či otočit kličkou, dokud se brzda otočením sama nepřepne, zaseknout a začít rybu zdolávat s jistotou v podobě přední brzdy nastavené na souboj.
U
multiplikátorů, speciálně pak těch castingových, se setkáváme s
kombinacemi brzd, kdy kromě soubojové brzdy rovněž mají tyto navijáky jednu či více brzd dobržďujících cívku při náhozu, aby se nám překotným roztočením cívky nezamotal vlasec či šňůra a nevytvořilo se tolik známé a nepříjemné „ptačí hnízdo”. Tyto brzdy jsou většinou
založeny na odstředivém či magnetickém principu.