Jak vybrat běžky

Ještě než se pustíme do specifických vlastností lyží, je potřeba si určit vaší běžkařskou disciplínu. Na běžkách se tradičně užívají dvě základní techniky, tedy klasický styl a bruslení. V současnosti se do povědomí dostává také styl backcountry, který přichází ze severských zemí. Jedná se o běžkování na klasických, širších běžkách, ve volné přírodě na neupravených cestách a stezkách v hlubším sněhu. Tento styl je ale zatím velice okrajovou záležitostí a velmi záleží na sněhových podmínkách.

Pro volbu vybavení tedy zůstaneme u běžek na klasiku, běžek na bruslení a kombi běžek, což jsou běžky určené pro obě dvě techniky (kombinovaná technika). Pokud patříte mezi úplné začátečníky a teprve svůj styl hledáte, v rychlosti vám zde shrnu výhody a nevýhody jednotlivých technik.

Klasická technika – V Česku jde stále ještě o nejčastější kategorii běžek. K tomu, abyste mohli jezdit na běžkách klasickým stylem není zapotřebí zvládnutí nějaké složité techniky ani vynikající fyzička. Samozřejmě, pokud máte sportovní ambice, je správná technika zásadní a její učení je mnohdy těžší, než u bruslení, ale pokud jste rekreační běžkař, základy pochytíte velice rychle. Zároveň v jeho rekreační podobě je tento styl také méně namáhavý než právě bruslení. 

Bruslařská technika – Bruslení, nebo také skate, je dynamičtější a fyzicky náročnější než klasická technika. Pohyb na běžkách se odehrává mimo stopu po pevném sněhu (ideálně manšestru) a pohyb skutečně připomíná bruslení na bruslích. Bruslařské trasy, stejně jako stopy pro klasiku, nalezneme často v běžkařských tratích či magistrálách, kde se o jejich údržbu stará speciální rolba. 

Můj tip: Pokud jste úplní začátečníci, doporučuji vždy začínat s klasickou technikou, i když se máte v plánu později věnovat bruslení. Klasický styl vám umožní lépe se s běžkami sžít, naučit se pracovat s rovnováhou a první skutečná vyjížďka se dostaví rychleji. 

Šupiny – U šupinových běžek je povrch pod vázáním řešen drsným vzorkem, který v minulosti připomínal uspořádání rybích šupin, což dalo těmto lyžím jejich název. Dnes známe již lepší tvary těchto výstupků, ale účel zůstává stejný. Výhodou je minimální náročnost údržby šupin a cena, jelikož se jedná o nejlevnější ze všech řešení. Nevýhody u tohoto řešení vidím v nižší rychlosti díky odporu šupin a také ve specifickém zvuku, který šupinové běžky vydávají.

Skin/tulení pásy – V současnosti se do popředí zájmu rekreačních i sportovních běžkařů dostává technologie skin. Můžete ji také znát pod pojmem tulení pásy nebo chlupy. Ve skutečnosti se jedná o mohérové pásy, které jsou po směru hladké, ale v protisměru hrubé (díky ,,naježení” chloupků). To umožňuje, na rozdíl od šupin, rychlejší a efektivnější skluz díky menšímu odporu a zároveň i nehlučnost. Nevýhodou je omezená životnost pásů (je potřeba je měnit). I cena bude vyšší než v případě šupinovek. 

Hladké běžky – Hladké běžky žádné řešení stoupací komory na první pohled nemají. Zamezení prokluzu běžky je dosahováno použitím speciálních stoupacích vosků, kterými se oblast pod vázáním namaže. Tento typ vyhledávají především zkušení běžkaři, jelikož je náročný na péči a zároveň je potřeba disponovat znalostmi o správném mazání běžek. Jistě jste už někdy slyšeli známou frázi: ,,Kdo (správně) maže, ten jede”. Pokud běžky ošetříte špatně, bude pro vás celá vyjížďka utrpením. Nevýhodou tedy je, kromě náročné údržby, také potřeba ošetřovat skluznici před každou jízdou. Výhodou je rychlost a skluz.

Když si vyberete ideální řešení stoupací komory, doporučuji se dále zaměřit na šířku běžky. Ta se udává v takzvaném “side-cut” čísle a je vždy uvedena na lyži ve formátu tří čísel oddělených pomlčkou. Toto číslo nám udává šířku ve špičce, ve středu a na patce. Zápis pak může vypadat například takto: 41-44-44 nebo 50-47-49. Zde si můžeme všimnout, že první lyže je nejužší ve špičce a poté stejně široká ve středu i na patce. Jedná se tedy spíše o sportovnější lyži, kdežto druhá je velmi široká hned od špice a poté i za vázáním směrem k patce. Bude tedy více stabilní a vhodnější pro začátečníky. Naopak užší lyže bude lépe ovladatelnější ve vyšší rychlosti. Tato šířka má vliv na výkonnost lyže a na náročnost jejího ovládání. 

Široké běžky – Většinou mají pod vázáním side-cut šířku 45 a více. Jejich nespornou výhodou je stabilita, takže je doporučuji pro začátečníky. Pokud na běžkách začínáte, či vyjedete opravdu párkrát za sezónu v pohodovém tempu, stabilita pro vás bude jedna z nejdůležitějších vlastností. Co se týče ceny, jedná se většinou o levnější modely. 

Úzké běžky – Běžky se šířkou pod vázáním méně než 44 ocení především zkušení běžkaři se sportovními ambicemi. Jsou náročné na ovládání a je tedy třeba už techniku dobře ovládat. Odměnou vám však bude vyšší rychlost díky menšímu odporu lyže. S touto technologií se také pojí vyšší cena.

Jako poslední parametr, na který je dobré se zaměřit, je materiál běžky. Ten může být různý. Směs několika materiálů či pouze dřevěné. běžka je tvořena samotným jádrem lyže. To je poté ještě pokryté takzvaným top sheetem, který lyži chrání především před vlhkostí a také tvoří její design. Zespodu pak nalezneme samozřejmě skluznici. 

Nejlevnější lyže, pro začátečníky, mají nejčastěji jádro ze dřeva. To má dobrou odolnost, avšak je poměrně těžké. Může tedy být ještě odlehčeno vyfrézováním drážek. Toto odlehčené dřevěné jádro hmotnost lyže snižuje, ale zachovává vlastnosti dřeva.

Dalším velmi používaným jádrem je celulózová plástev (honeycomb). Jedná se o materiál, který na první pohled vypadá jako velmi tvrdý karton (je tedy stále ze dřeva). Ten svou strukturou připomíná včelí plástev. Po obvodu je pak jádro ještě tvrzeno a chráněno skelným vláknem, či karbonem. Tyto výztuhy zlepší jízdní vlastnosti, především pro pokročilé běžkaře, ale s tím také roste cena. 

Dle mého názoru je aktuálním top jádrem patentovaný materiál Nomex, který je velice lehký, ale zároveň tuhý a schopný přenášet do lyže dynamiku a sílu lyžaře. Lyže s takovým jádrem jsou nejčastěji konstruovány ještě v kombinaci s karbonovým vláknem.

Běžky na bruslení poznáme podle typické špičky. Ta je, na rozdíl od klasických lyží, jen velmi málo prohnutá směrem nahoru. Je prakticky plochá a širší, protože přes ni není veden skluz. Skatové lyže si oproti klasice pořizujeme vždy kratší a pro jízdu na nich se používají pouze skluzné vosky. Lyže dále nejsou tolik „vypouklé“. Odrážíme se totiž nejprve z celé délky hrany lyže a poté vedeme skluz po celé šířce skluznice. 

Podobně jako u klasiky se většina modelů bruslařských lyží nabízí v několika tvrdostech, a tak musíme zohlednit  jak naši výšku a váhu, tak také technickou zdatnost. Vzhledem k tomu, že zde nemáme úskalí v podobě stoupací komory, bude jediným důležitým parametrem při volbě běžky její tvrdost a materiál. Obecně platí, že lyže musí být dostatečně tvrdá, aby poskytla dobrý skluz, ale zase ne natolik, aby se z ní člověk nedokázal pohodlně odrazit od sněhu. 

Měkké běžky – Doporučuji především pro začátečníky a příležitostné běžkaře. Jejich největším benefitem je snadnost odrazu. Jízda na nich bude pohodlnější. Na druhou stranu počítejte také nižší rychlostí, jelikož díky měkkosti nedosáhneme tak dobrého přenosu energie do běžky a tření se sněhem bude po celou dobu jízdy větší plochou lyže.

Tvrdé běžky – Jsou určené pro pokročilé běžkaře se sportovními ambicemi. Vynikající přenos energie do běžky zajistí vysokou rychlost a maximální využití vašeho potenciálu. Na druhu stranu je potřeba počítat s vyšší náročností při odrazu.

Pro nevyhraněné běžkaře jsou běžky pro kombinovanou techniku. Jak už název napovídá, jejich využití je obojetné. Umožňují nám klasickou i bruslařskou techniku jízdy. Takovéto lyže se velmi podobají těm na klasiku. Jako lyže s použitím na obě techniky jsou ale o něco tvrdší a méně klenuté. Délka se tedy volí kratší než u klasiček, aby nám u bruslení co nejméně překážely.

Jak je ze specifik a názvu jasné, tyto lyže jsou postavené na kompromisu. Na kombi si běžkař občas zabruslí, ale pokud na nich má již z klasiky stoupací vosk, asi to nebude nijak příjemná projížďka. Při klasice zas nebude odraz kvůli tvrdosti ideální a vlastně i péče o takové lyže bude muset být skoro dvojnásobná. Buď si je totiž namažete stoupacími vosky, které se ale na bruslení nehodí, nebo budete muset vosk sundat a lyže zase celé naparafínovat. V opačném případě budete drhnout a lepit se. Jedinou jejich výhodou je tedy cena, pokud je vaším cílem techniky střídat. Osobně je tedy moc nedoporučuji, jelikož si pořádně neužijete ani jednu z technik.

Pokud jste si vybrali běžky, je důležité zvolit si také jejich správnou délku. Ta se bude vždy odvíjet od stylu a preferencí. Při výběru je vždy potřeba dále zohlednit výšku a hmotnost lyžaře a dále jeho běžkařké zkušenosti.

Délka u klasiček – Pokud si běžky nakupujete přes internet a nemáte tedy možnost provést takzvaný ,,papírkový test”, doporučuji se řídit pravidlem, že lyže by měly být o 20 až 30 cm delší, než je výška postavy. Samozřejmě, pokud máte postavu štíhlejší, volte spíše spodní hranici a naopak při plnější postavě se přikloňte spíše k té horní. Pokud vybíráte běžky v prodejně, obsluha by vám měla být schopna poradit se správnou délkou, a to za pomoci takzvaného papírkového testu či přímo speciálního přístroje pro určení správné délky. Oba tyto způsoby pracují s hmotností běžkaře a volba velikosti je tak přesnější.

Délka u skatů – Pro bruslení je vhodné mít lyže shodné s výškou postavy či o 5–10 cm delší. Zde platí, že začátečník bere lyže spíše kratší, pokročilý delší. Zároveň doporučuji zohlednit také váš styl. Pokud si zvolíte kratší běžky, budou lépe ovladatelné a naopak delší běžky budou rychlejší. 

Můj tip: Mnoho výrobců dnes také disponuje tabulkami pro výběr běžek, kde na základě vaší hmotnosti určí ideální délku. Ale pozor, pří výběru délky se také zamyslete, jestli máte v plánu vozit nějaký batoh, případně další zatížení. Taková termoska s čajem v batohu, boty nebo zimní bunda, kterou často volí rekreační běžkaři může vaší hmotnost o pár kilo zvednout.

To by bylo asi tak vše. Přeji vám šťastnou ruku při volbě správné délky běžek a spoustu radosti ve stopě i mimo ni. Nezapomeňte, že o každé běžky je potřeba se správně starat. O tom, jak běžky nejen navoskovat, ale zároveň z nich udělat parťáka na celou sezónu, jsem napsal článek Jak připravit běžky na sezónu. A pokud jste si běžky zamilovali tak jako já, můžete se jim věnovat po celý rok. Jak? podívejte se na můj článek Kolečkové běžky: Běžkařská sezóna nekončí na jaře. Kdyby vám náhodou tyto rady nestačily, neváhejte mi napsat dolů do komentářů pod článkem. Skol!